![]() | [-] Transpozícia [+] Tlač textu   |
|
Malý hošík černovlasý- valčík
Budvarka
Malý hošík černovlasý své matičce žaloval, [: že když si na vsi chtěl hráti, každý ho odstrkoval :] Když jsem se jich počal ptáti, smím-li já si snimi hrát, a oni mi povídali, že dřív musím otce znát. Různá jména mi dávali, kterým jsem nerozuměl, pověz ty mě, drahá máti, zdali já jsem otce měl. Měls synáčku, měls tatíčka, měls tatíčka vlídného, sepni svoje ručky malé, pomodli se za něho. Neplač můj drahý synáčku, však ty otce taky máš, sepni své malé ručičky, pomodli se otčenáš. Otče náš ty na nebesích, ty jsi také otec můj, kudy kráčí hočík malý, jeho duši opatruj. Bože jenž si na nebesích, ty jsi také otec náš, a tak usnul chlapec malý, pomodlil se otčenáš. A když ráno přišla budit matka syna malého, našla na posteli ležet syna svého mrtvého. Odpočívej v tmavém hrobě sirotečku maličký, nebudeš se více ptáti na otce své matičky.